Ne všechny ženy musí mít děti

14.11.2020

Nemám děti a ani je neplánuji. Už jsem dostala spoustu otázek, hodnocení a nevyžádaných rad, co bych s tím měla dělat.

Nejčastěji slýchám věty jako:

"Ty nemáš ráda děti?"

"Chceš se starat jen o sebe, chceš si užívat, jsi vlastně tak trochu sobec".

"Pro tebe je důležitější práce".

"To je tím, že nemáš vyléčenou "Jóni".

" To je tím, že nemáš přijatou svoji ženskost".

Děti mám ráda. Je to jednoduché, necítím, že bych měla mít děti a co necítím, to nedělám. Vždy jsem si uvědomovala, že je to zodpovědnost. Věděla jsem, že až se rozhodnu mít děti, budu také připravená dát jim všechno. Dát je ve svém životě na první místo. Věnuji jim svůj čas a energii a zaměřím se na to, aby z nich vyrostli sebevědomé, vnímavé a laskavé bytosti.

Podle mě by měl být člověk připraven dát tomu všechno. To platí nejen o ženách, ale i o mužích. Připravení by měli být oba. Často kolem sebe vidím děti, co mají děti. Některé ženy si udělali děti, protože "bylo na čase", některé proto, že doufají, že se o ně ve stáří děti postarají, nechtějí tu být "sami", některé proto, aby si udrželi partnera, některé pro peníze, nebo aby zaplnili prázdné místo ve svém životě. Věří, že se jim život zlepší, temné stíny se vytratí (a ano, některé zátěže skutečně přejdou na dítě).
Často ale dochází ke zklamání, zjišťují, že je to práce na plný úvazek, nevěnují jim čas, kterého mají už tak málo a děti si v lepším (nebo horším ?) případě kupují. Ty přijdou domů ze školy, rodiče je pošlou udělat úkoly, pak tráví čas na pc, nebo mobilu.

Vnímám, že je mi proti srsti nastoupit na tenhle systém.
Nejdřív poznám sám sebe, potom zapracuji na vztazích a tím pádem i na sobě a pak jsem připraven zdravě vést a podporovat další bytosti.

Každopádně obdivuji všechny muže a ženy, ať už vychovávají děti své, nebo cizí a věnují jim svůj čas a energii. Je to podle mě úkol nejtěžší ze všech. A zároveň požehnání.