Izolace "duchovních" lidí

20.08.2020

Izolace "duchovních" lidí.

"Tam já nejdu, tam je spousta nevědomých lidí, já ty jejich energie nedávám".

"S tím se nestýkám, je na nižší úrovni, to mi snižuje vibrace".

"Mezi normální lidi nechodím, nechápou mě, jsem radši doma a medituju".

Tyhle věty často slýcháme od lidí zabývajících se energiemi, spiritualitou, nebo chcete-li duchovním rozvojem. Myslíme si, že děláme vše pro svůj vzestup, opak je bohužel pravdou.

Izolace vede k oddělení.
Oddělení vede k nerovnováze.

Nerovnováha začíná, když začneme chodit jen mezi určité typy lidí. V tomto případě spirituální, nebo řekněme duchovní, zdánlivě stejně smýšlející osoby. Zdánlivě proto, že nakonec postupně zjistíme, že ani oni nemyslí stejně. Tím se dál více izolujeme a máme pocit, že jsme na všechno sami. V "horším" případě máme pocit, že jsme duchovně vyzrálejší, druzí ještě nedospěli do naší úrovně a tím pádem je to náš úděl, být na to sám.


Izolace je zamrznutí.
Zamrznutí, které je následkem této izolace se dříve nebo později začne projevovat různými psychickými, duševními, ale i fyzickými potížemi. Mezi ty nejčastější patří nízký krevní tlak, oslabená životní energie (ledviny), potíže s trávením jídla, energetické oslabení všech orgánů na úrovni třetí čakry - žaludek, slezina, slinivka atd...depresemi a celkově pocitem, že nic nemá smysl, "že to lidstvo stejně nedá", a podobně. Po delší době už nemůžeme běžně komunikovat, jít s kamarádkou na kávu (omlouváme si to tím, že ona už vibruje jinde), o nákupu v supermarketu ani nemluvě.
Jsme neuzemnění a ani objímání stromů v lese nám už nepomáhá.

Izolace znamená neschopnost být ve své pravé energii. Naopak jsme příliš ve své osobnosti. Být v osobnosti znamená být oddělený a také dělat rozdíly.

Řešení je uvědomění si této iluze oddělenosti.
Jedna věc je vyhýbat se "debilovi" a druhá izolovat se od lidí, kteří nemyslí stejně jako my a nemají stejné názory. Pokud věříme, že pouze ta naše pravda je ta správná a nerespektujeme cestu a názory druhého, pak nám jeho energie vadí.
Pokud se nesnažíme druhé přesvědčovat o své pravdě a nesoudíme je, pak nás jejich energie ať jsou na jakékoliv úrovni ovlivňovat nemůžou.

K návratu do rovnováhy a tím pádem i uzdravení je rozpustit hradby kolem sebe a přestat se zajímat pouze o spirituální stránku života.
Přestat se snažit chránit před energiemi druhých lidí a vyjít z komfortní zóny. Začít na sobě pracovat. To neznamená meditovat doma u řízené meditace, to znamená jít ven mezi lidi, začít přijímat je i jejich cestu.
Pokud nám nedělá dobře energie lidí, konfrontujme se s tím a zpracujme si proč nám vlastně vadí.
Dříve či později můžeme zjistit, že jsme se vlastně izolovali SAMI OD SEBE.

ob