Bůh má smysl pro humor

06.10.2020

Moje kamarádka si prošla klinickou smrtí. To, co "tam" prožila mi vyprávěla a já jsem od té doby přesvědčena, že "Bůh" má smysl pro humor. Ale začnu od začátku.

Když mi bylo šestnáct, dostala se ke mně knížka od dr. Raymonda Moodyho "Život po životě". Tento lékař zaznamenával vzpomínky svých pacientů, kteří přežili klinickou smrt. Nepamatuji si, jestli jsem před přečtením této knihy měla strach ze smrti, ale vím jistě, že jsem ho neměla nikdy potom. Strach z bolesti, která může smrti předcházet, to ano, stejně jako ze ztráty kontroly nad touto "realitou", ale ne smrti jako takové. Věřím, že smrtí fyzického těla život nekončí.

Když slyšíte vyprávět člověka, který si prošel klinickou smrtí a má nějaký prožitek (prošel tunelem, setkal se se zemřelými příbuznými, byl v nebi v zahradě s krásnými květinami apod...), budete mu věřit, protože jeho vyprávění a zážitek je tak silný, že pokud pozorně nasloucháte, přenese se část na Vás. A vy nepochybujete. Víte, že i vy to tam znáte, jen jste na to před zrozením na zem zapomněli.

Zdence bylo v době vyprávění něco přes čtyřicet a vyprávěla mi zážitek takto:

"Zemřela jsem v patnácti. Brácha na mě hodil pavouka. Pamatuji si, že jsem nemohla popadnout dech, a pak byl klid. Ocitla jsem se někde jinde. Klidná. Bylo mi příjemně teplo. Bylo mi krásně. Přede mnou se otevřel světelný tunel, nebo něco jako tunel a na konci světlo. Vůbec jsem se nebála, cítila jsem lásku, lehkost a že jsem "doma", v bezpečí.
Tunelem jsem zrychlovala směrem ke světlu. Kolem mě se objevovali asi lidi, které jsem znala, ale nevím, kdo to byl, neměli tělo ani obličeje. Spíš jsem je jen vnímala. Blížila jsem se ke světlu a u něj se zastavila. Také nemělo tělo ani obličej, ale já vnímala, že to světlo je ježíš, nebo bůh, nevím, jak to nazvat. Cítila jsem, že mě miluje. Chtěla jsem k němu, ale nešlo to. Najednou ono světlo zvedlo pomyslnou ruku a zastavilo mě. Pak laskavým, milujícím hlasem promluvilo":

"Stůj, vrať se zpátky. Ty sis ještě dost neužila na diskotékách".

"Nějaký vír mě začal stahovat zpět. Pak si pamatuji, jak se probouzím v nemocnici.
Později mi rodiče řekli, že se mi zastavilo srdce, byla jsem po smrti, ale nakonec se lékařům podařilo mě oživit elektrickými šoky".

Bůh je všude a ve všem. Ale jsou oblasti, kde ho můžeme vnímat více. Pro mě je to umění a humor. Proto miluji stand-up komiky, herce, divadlo a film, kde se umění a humor spojuje.
V téhle době jsou tato odvětví pro nás o to víc důležitější. Humor = Dobrá nálada = Zdraví. Humor je jeden z pilířů našeho duševního a stejně tak i fyzického zdraví. My Češi jsme skvělí, co se týče humoru. Co všechno dokážeme vymyslet za parodie sami na sebe, politickou situaci, nebo třeba koronavir.

Ať už si o tom každý myslí cokoliv, zachovat si smysl pro humor, stejně jako umět si udělat srandu sám ze sebe, nebrat se tolik vážně, to je základ naší osobní a věřím, že i kolektivní síly. A je to "božské".

Olga